Marsh-Liebigova zkouška
30. 10. 2006
Marsh-Liebigova zkouška je jednou ze známých speciálních reakcí anorganické chemie.
V dobách, kdy se vzájemné neshody řešily podáním jedovatého arsenu do těla nebožáka (ať už jednoduše do jídla anebo použitím jiných, záludnějších metod), nebylo možné nijak dokázat (alespoň ne asi zrovna jednoduchými metodami) přítomnost arsenu v těle mrtvého (anebo přeživšího). A právě v tomto tkvěla bezmoc soudů, které potencionální traviče nemohla odsoudit pro nedostatek důkazů. Proto, byla vymyšlena tato reakce, či spíše sled reakcí. Pan Marsh tak pomohl dostat nejednoho traviče na šibenici (či na jiný typ popraviště).
V čem spočívá tato zkouška??? Především je založena na vysoké redukční schopnosti nascentního vodíku, to jest atomárního vodíku (resp. vodíku ve stavu zrodu). Jak známo, vodík tvoří dvouatomové molekuly H2, které jsou sice redukčním činidlem, ovšem ne nijak moc velkým. Daleko větší redukční schopnosti má pouze 1 atom vodíku (= H), tedy polovina molekuly H2. Tento atomární vodík vzniká při reakcích, jeho doba života je asi 0,3 s a potom se sloučí s dalším atomem vodíku za vzniku molekuly vodíku. U Marsh-Liebigovy zkoušky vzniká tento nascentní vodík při reakci např. zinku s kyselinou sírovou či chlorovodíkovou (Zn + 2 HCl ---> ZnCl2 + 2 H). Do baňky s touto směsí se přikapává vzorek materiálu podezřelého z přítomnosti arsenu. Atomy vodíku poté redukují veškeré sloučeniny arsenité či arseničné na plyn arsan (AsH3), který vedeme pryč z baňky trubicí, ve které je umístěn filtr z PbCl2, jenž selektivně odstraňuje sulfan (H2S totiž tvoří s olovnatými kationy vysoce nerozpustný PbS), a dále filtr CaCl2, který funguje jako sušidlo a zbavuje plyny vody. Konec trubice se zahřívá plamenem kahanu a teplo způsobí termický rozklad arsanu za vzniku vodíku a kovového elementárního arsenu, který poté kondenzuje na stěnách trubice jako kovové zrcátko. Uvolněný vodík uniká koncem trubice, který se zapálí pro větší bezpečnost.
V dobách, kdy se vzájemné neshody řešily podáním jedovatého arsenu do těla nebožáka (ať už jednoduše do jídla anebo použitím jiných, záludnějších metod), nebylo možné nijak dokázat (alespoň ne asi zrovna jednoduchými metodami) přítomnost arsenu v těle mrtvého (anebo přeživšího). A právě v tomto tkvěla bezmoc soudů, které potencionální traviče nemohla odsoudit pro nedostatek důkazů. Proto, byla vymyšlena tato reakce, či spíše sled reakcí. Pan Marsh tak pomohl dostat nejednoho traviče na šibenici (či na jiný typ popraviště).
V čem spočívá tato zkouška??? Především je založena na vysoké redukční schopnosti nascentního vodíku, to jest atomárního vodíku (resp. vodíku ve stavu zrodu). Jak známo, vodík tvoří dvouatomové molekuly H2, které jsou sice redukčním činidlem, ovšem ne nijak moc velkým. Daleko větší redukční schopnosti má pouze 1 atom vodíku (= H), tedy polovina molekuly H2. Tento atomární vodík vzniká při reakcích, jeho doba života je asi 0,3 s a potom se sloučí s dalším atomem vodíku za vzniku molekuly vodíku. U Marsh-Liebigovy zkoušky vzniká tento nascentní vodík při reakci např. zinku s kyselinou sírovou či chlorovodíkovou (Zn + 2 HCl ---> ZnCl2 + 2 H). Do baňky s touto směsí se přikapává vzorek materiálu podezřelého z přítomnosti arsenu. Atomy vodíku poté redukují veškeré sloučeniny arsenité či arseničné na plyn arsan (AsH3), který vedeme pryč z baňky trubicí, ve které je umístěn filtr z PbCl2, jenž selektivně odstraňuje sulfan (H2S totiž tvoří s olovnatými kationy vysoce nerozpustný PbS), a dále filtr CaCl2, který funguje jako sušidlo a zbavuje plyny vody. Konec trubice se zahřívá plamenem kahanu a teplo způsobí termický rozklad arsanu za vzniku vodíku a kovového elementárního arsenu, který poté kondenzuje na stěnách trubice jako kovové zrcátko. Uvolněný vodík uniká koncem trubice, který se zapálí pro větší bezpečnost.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář